Článek v místním zpravodaji

 

 

Splněný sen aneb Husky z Orlických hor.

Každý člověk má svůj velký sen, že bude cestovat, bude milionář, bude hasičem aj. Můj sen byl a stále je, mít milou,

krásnou a velkou smečku psů rasy Sibiřský husky, věnovat se jim jako dětem, užívat si společných chvil, jezdit po

závodech i po naši krásné krajině, hledat společné cesty a cíle, překonávat své i jejich limity. Musím říci, ze můj sen si

postupně plním, mám smečku pěti husky. Skoro rok a půl starou Ebony z Itálie, čtrnáctiměsíční bratry Bruna a Ozzyho

a roční sourozence Quarta s Vikinkou.

Sibiřský husky je krásné, ale náročné plemeno, velmi aktivní, pocházející z dávných dob ze Sibiře, kde bylo využíváno

pro tahaní a pomoc při lovech. Má v sobe geny lovce, vytrvalost, odolnost. Navíc je velmi milé vůči lidem, zejména je

milé k dětem. Hlídač to není, spíše vítací typ. Libí se mi na nich, že je každý jiný, někdo klasicky černo-bily, rezavý nebo

šedivý. Jejich obličeje a oči jsou přímou cestou do jejich duše, každá je jinak krásna. Jejich oči mohou být modré, hnědé,

žluté, nebo různé kombinace. My máme všechny varianty. Práce je jejich koníčkem a velmi je to baví, na jaře a podzim

tahají různé kolové stroje, od kol a koloběžek, přes tříkolky a káry, v zimě pak běžky a saně. Právě zima je pro ne

nejkrásnější období, miluji sníh a nízké teploty. Jejich tělo totiž vnímá o 15 stupňů víc než lidé. Jezdíme a začínáme v

teplotách okolo 12 stupňů.

Všichni mí psi jsou mladí a tak začínáme s tréninkem. Je to nádherné, zejména tady u nás, nedaleko Orlické hory, louky,

lesy, krásná příroda. Nic víc si přát ani nemohu. Spokojení psi, spokojený musher, to je náš cíl. Trénujeme celkem často,

pěkně poctivě, vzdálenosti okolo 8-16km. Běháme hlavně pro radost, průměrnou rychlosti 13km/hod. Letošní první

závodní sezonu jezdíme zatím ve třech, Ebony a bráškové Bruno a Ozzynek. Ebynka s Ozzym jsou vpředu, v druhé radě

pak Bruneček. Díky tomu, že je velký jako koníček, zvládá to vzadu skvěle. Psi se učí povely, jako ho - vlevo nebo dží -

vpravo. Je lepší to naučit více psů, nikdy nevíte kdy se to bude hodit. Samozřejmě dobrý tým potřebuje i vynikající

domácí podporu, bez ní se to opravdu nedá. My s pejsky máme štěstí, že tzv. doghandlerka je naše úžasná a milá Zuzka.

A i pejsci mi dají za pravdu, že se o nás opravdu stará a maximálně nás podporuje.

Díky naší společné snaze, lásce k pohybu a užívaní si společných chvil se nám daří hned na prvních závodech. Je to pro

nás velká motivace. První závody v Červeném Kostelci a hned 3. místo. Trať technická, těžší povrch, běželi jsme sprint,

vzdálenost 5,6km. Čas kolem 20min. Užili jsme si to a to i díky přátelům z Mushers Clubu Kladno, kterého jsme součástí.

Naše druhé závody byli v Moravském Beroune, zde jsme vybojovali hned 1. místo. Opět technická trať, kopcovitá, o

délce 3,5km, s casem kolem 15min. Další závody nás čekají, snad si odneseme jen krásné vzpomínky a cenné zkušenosti.

Vrcholem zavodni sezony pak pro nás bude Šediváčkův Long. Koná se koncem ledna 2024, a to od 23.1.-27.1.2024. Jede

se v Orlických horách, jeden z nejtěžších a nejkrásnějších zimních etapových závodů v Evropě. Sejde se na něm většina

musherů z Evropy, letošní ročník, dle přihlášek, bude skvěle obsazen. My se chystáme na kategorii Tour, tak věříme ze

napadne dostatek sněhu. Budeme rádi, když nás přijdete podpořit. Mezi mushery existuje zvyk, aby napadlo dostatek

bílého prašanu, je nutné to poradně zapít, tak jak se říká, “Na prašan!”.

Moc si vážíme všech kdo nás podporují, rodina, sponzoři, přátelé, fanoušci na závodech, i u nás doma na Rampuši. Tak

když pojedete někdy kolem a budeme doma, rádi Vás přivítáme, popovídáme si s Vámi, předáme kousek pozitivní

energie, které mají husky velmi mnoho. Popřípadě se ozvěte na email, telefon. Vše důležité i s kontakty najdete na

www.zorlickychhor.cz.

Budeme se těšit.

Zdraví celá smečka, Ebony, Bruno, Ozzy, Quart, Viki a Michal se Zuzkou.